Svobodný přístup k informacím

Audiozáznamy ze zastupitelstva nedostanete, protože úřad nedisponuje nástrojem pro jejich anonymizaci. Zápisy si můžete přijít prohlédnout neanonymizované na úřad, můžete si je ofotit (úřad Vám v tom nebude aktivně bránit) – ale kopii musíte provést vlastním technickým zařízením, protože úřad kopie neprovádí. V elektronické podobě ho nedostanete, protože elektronický zápis není zápis v pravém slova smyslu (chybí mu náležitosti) a kdybyste si o něj zažádala přes stošestku (zákon o svobodném přístupu k informacím), nedostala byste ho kvůli ochraně osobních údajů.

Výše zmíněný odstavec je výtahem toho nejdůležitějšího, co jsem se dozvěděla od tajemníka úřadu Ivana Žďárského na zastupitelstvu a v následné emailové konverzaci na téma: Jakým způsobem může občan získat přístup k oficiálním audiozáznamům a zápisům z jednání zastupitelstva MO Vratislavice nad Nisou. Myslím, že jsem ani nechtěla tolik, uteklo mi mimořádné zastupitelstvo v červenci a za vším byla jen má nevinná a soukromá chuť dostat se do obrazu.

Aktivním občanem jsem dostatečně dlouho na to, abych poznala, že si ze mě někdo dělá legraci. ;-) Pojďme si první odstavec trochu rozebrat.

1) Audiozáznamy ze zastupitelstva nedostanu, protože úřad nedisponuje nástrojem pro jejich anonymizaci.

Je mi to líto, vcelku rozumím, že úředníci nemusí být nutně zběhlí v práci se softwarem na zpracování zvuku, nicméně zákon 106 žádný podobný důvod odmítnutí žádosti nepřipouští. Oldřich Kužílek (mimo jiné spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím) ve své publikaci na str. 19 uvádí:

Žádosti musí být podle Informačního zákona vyhověno. Neexistuje právní důvod, pro který by poskytnutí této informace mohlo být odepřeno. I když je záznam jen tzv. „neautorizovaný materiál sloužící k interní potřebě“, nepředstavuje to žádný důvod odepření, který by připouštěl zákon o svobodném přístupu k informacím či jakýkoliv jiný předpis. § 11 odst. 1 uvedeného zákona zmiňuje pouze informace vztahující se „výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu“, což zjeveně není tento případ. Záznam představuje „informaci vztahující se k působnosti úřadu“ (§ 2 odst. 1 InfZ). Poskytnutí takového záznamu veřejného jednání nemůže nikomu nijak neoprávněně uškodit.

Nutno podotknout, že strach z anonymizace je naprosto zbytečný. Údajů, které tuto speciální péči vyžadují, padá na zastupitelstvu naprosté minimum. A úpravu toho zbytku je možno provést i ve volně dostupných nástrojích.

2) Zápisy si můžete ofotit, ale kopii musíte provést vlastním technickým zařízením, protože úřad kopie neprovádí.

Velice zvláštní vzhledem k tomuto vyjádření je, že cenu za kopii úřad uvádí v oficiálním ceníku poskytování informací. Oldřich Kužílek k podobnému problému ve výše zmíněné publikaci říká:

Nutit občana, aby si dělal pouze výpisy (za ty lze považovat i použití vlastního technického zařízení), by byla při běžné dostupnosti kopírovací techniky na každém úřadě šikanózní a obstrukční praktika. V případě odepření kopírování bez právního důvodu lze uvažovat o tom, že zpřístupnění informace – zvláště obsáhlejší – bylo vlastně odepřeno a následně přichází v úvahu odvolání, a pak případně i správní žaloba.

3) V elektronické podobě zápis nedostanete, protože elektronický zápis není zápis v pravém slova smyslu a kdybyste si o něco takového zažádala přes stošestku (tj. zákon o svobodném přístupu k informacím), nedostala byste to s odvoláním na ochranu osobních údajů.

Elektronický zápis možná není zápisem v pravém smyslu slova dle zákona o obcích, nicméně spadá pod definici informace, o které lze žádat dle zákona 106. Jednoznačně patří pod pojem „informace vztahující se k působnosti úřadu“.

§ 4 odst. 2 InfZ navíc říká:

Pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytnou povinné subjekty informaci v elektronické podobě.

Výmluva, že něco takového nedostanu s ohledem na ochranu osobních údajů, je v tomto případě skandální. Anonymizovat případné údaje v textovém editoru je jistě v silách místního úřednického sboru.

Oldřich Kužílek navíc ve své publikaci zmiňuje povinnost úřadu uchovávat elektronické dokumenty dle archivačního zákona, úřad se tedy nesmí vymlouvat ani na to, že dokumentem v elektronické podobě nedisponuje.

Podle zákona o archivnictví č. 97/1974 Sb., § 6, a směrnice MV ČSR č. 117/1974 musí právnické a fyzické osoby své písemnosti, a to i elektronické, řádně evidovat, ukládat a vyřazovat v řádném skartačním řízení. Elektronické dokumenty nelze jen tak vymazat, ale je nutno je zaevidovat a uchovávat po dobu určenou skartačním řádem, kde u zápisů je lhůta A/5, což znamená, že je nelze vyhodit.

Jana Schlegelová, 13. října 2012.

(převzato z http://nasevratislavice.cz/urad-blokuje-pristup-k-informacim-neopravnene/)