Útok na zhoubný finanční systém

Jako mávnutím kouzelné hůlky by bylo možné snížit čistý veřejný dluh Spojených států amerických a následně takto postupovat i v případě Velké Británie, Německa, Itálie nebo Japonska. Vyplývá to ze studie, pod kterou jsou podepsaní dva ekonomové Mezinárodního měnového fondu: Čech Jaromír Beneš a Němec Michael Kumhof.

Podle obou vědců by se dala postavit ochranná zeď proti zvyšování dluhu vůči hrubému domácímu produktu a stabilizovaly by se i ceny. Rovněž by se podstatně omezila moc bank a bankéřů.

Celý trik spočívá v náhradě systému vytvořených peněz v rámci soukromých bank, což představuje zhruba 97 procent finanční nabídky, systémem státním. Konkrétně to znamená útok na „peněžní rezervy v bankovním systému“.

Jde tak vlastně o návrat do minulosti, tedy do doby, než byla kontrola peněžních zásob svěřena do soukromých rukou. Jestliže jsou totiž věřitelé nuceni se smířit prakticky se stoprocentní rezervní podporou pro své vklady, ztrácejí pak důvod vytvářet peníze sami o sobě.

Stát by tak získal kontrolu nad peněžními zásobami bez závislosti na jakýchkoli bankovních institucích. Omezily by se tak rovněž negativní cykly směřující k velké koncentraci bohatství pro určité skupiny obyvatel.

„Kontrola růstu úvěrů bude mnohem přímější, protože banky již nebudou moci v porovnání s dneškem vytvářet vlastní finanční prostředky,“ píše se mimo jiné ve studii. Měl by tak padnout mýtus, že banky jsou čistými zprostředkovateli a jsou závislé na získání finančních prostředků, než mohou přistoupit k půjčce.

Studie je tak dalším příspěvkem k názoru na spor mezi zastánci 100procentních rezerv a na stoupence svobodného bankovnictví.

(převzato z novinky.cz)

Jak jsem si ověřil na svých známých – ne všichni si výše uvedený článek přeložili správně. Připojím tedy svůj komentář se snahou trochu osvětlit podstatu věci. Každý člověk se ve svém životě setkal s výrazem „virtuální peníze“. Tyto peníze vytvářejí soukromé banky, které poskytují tzv. elektronické peníze, které ve skutečnosti neexistují. Mnoho lidí se domnívá, že banky mohou půjčit jen tolik, kolik mají k dispozici od vkladatelů. To samozřejmě není pravda.

Banka Vám dnes poskytne úvěr  – připíše vám na účet např. 1 mil. Kč. Za rok úvěr splatíte s úrokem např. 10% p.a., takže bance vrátíte 1.100.000 Kč. Ten milión nikdy neexistoval, ale banka vydělala 100 tis. Kč na úrocích. A v tom je to kouzlo. Z Vašeho reálného majetku banka získá 100 tis. Kč za půjčení ničeho! Že to není možné. Ale je. Je to realita. Pro dané tvrzení existuje pochopitelně důkaz. Tento důkaz je v ekonomické teorii označován termínem „RUN na banku“. Kdyby se domluvili všichni střadatelé, kteří mají u konkrétní banky své prostředky a v jeden den chtěli vybrat své vklady v hotovosti, tak by se ukázalo, že banka není schopná tyto vklady vyplatit! Neměla by v daný okamžik dostatek hotovosti a jednoznačně by se ukázalo, že „elektronické peníze“ nejsou kryty fyzickými penězi.

Snaha českého ekonoma tedy spočívá v návratu bankovního systému do stavu, kdy komerční banky mohou půjčit jen tolik peněz, které vyberou na vkladech, respektive pouze určitou část z těchto peněz. Banky musí ze zákona vytvářet rezervy ve výši dané zákonem (čili zadržovat určitou část z vybraných vkladů), na což dohlíží Česká národní banka.

-JH-


…..