Zastupitelstvo 26.06.2012

„Umění politického žvanění“

Odpověď Ing. Arch. Grauové na mou interpelaci její osoby ze ZM konaného dne 29.5.2012, ANEB ZEPTEJTE SE NA CO CHCETE – JÁ SI NA CO CHCI ODPOVÍM.

Vážený pane zastupiteli,

na otázku, kterou jste položil, jste si v úvodu této „interpelace“ odpověděl: „ …je zřejmé, že na této radě došlo k jasnému a přesnému vymezení hranice mezi místní samosprávou  a státní správou. Po přečtení dané části zápisu z této Rady by muselo být tedy všem kolegům zastupitelům jasné, kde končí možnosti všech orgánů města, ať jde o pana starostu, radu města či zastupitelstvo samotné, pro jakékoli zásahy do výkonu státní správy, tedy např. do výkonu činností Obecného stavebního úřadu Hodonín.“

Stejně tak byla myšlena i citace, kterou uvádíte, ale chápu, že pokud byla vytržená z kontextu a navíc nepatřila Vám, nemůžete ji zjevně správně pochopit.

Nikdy jsem do kompetencí státní správy nezasahovala a to ani v době (rok 2009), kdy jste Vy sám požadoval formou petice, aby zastupitelé Města Hodonína zasáhli při stavebním řízení, jehož výsledek Vám nevyhovoval. Jsem ráda, že po několika letech nyní i Vy začínáte chápat rozdíl kompetencí státní správy a samosprávy.

Neubráním se však jistému údivu, že se stále vracíte především k projednávání Vašich osobních záležitostí (viz. Vila Veronika) Domnívám se totiž, že je spousta dalších a zcela jiných témat, které by zastupitel měl pro své město řešit. Skoro by se zdálo, že motivací pro vstup do komunální politiky byly ve Vašem případě pouze zmíněné osobní zájmy a nikoli zájmy města Hodonína a jeho občanů.

S pozdravem

Ing. arch. Milana Grauová

K odstavci č. 1. – vždy se najde někdo, kdo dokáže anatomii hadí „chůze“ přivést téměř k dokonalosti. Řečí Haškova Švejka: „po úhybných manévrech jsme se zakopali v předem připravených pozicích“.

K odstavci č. 2. – typická zbabělost – z VLASTNÍHO POCHYBENÍ udělat NEPOCHOPENÍ toho, kdo na pochybení poukázal.

K odstavci č. 3 – ubohý blábol. Peticí žádalo po představitelích Města Hodonína 6 hodonínských rodin, plus dalších více než 100 občanů města, aby tito v rámci výkonu práv účastníka územního řízení pomohli hájit spravedlnost. Šlo o zcela legitimní požadavek více jak 120 občanů – nikoli o soukromý požadavek J. Hýbnera.

K odstavci č. 4 –  pokus o aplikaci Goebbelsova hesla „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Jediní, kdo se neustále vracejí k „mému osobnímu“ problému, je okruh několika osob v čele s pí. Grauovou, a to za účelem neustálého vytváření zcela mylného dojmu mého pravého důvodu vstupu do komunální politiky. Nutno podotknout, že o mém vstupu do komunální politiky rozhodli voliči. Řekl bych, že tato rétorika paní Grauové je již poněkud směšná. Co se týká mé práce, coby zastupitele ve prospěch Města a jeho občanů, kterou pí. Grauová zcela zpochybňuje … Nechť občané sami posoudí četnost mých příspěvků na ZM, mou přípravu na každé zastupitelstvo, množství věcných připomínek a odborných argumentů k probírané problematice včetně odhalení ne nevýznamných chyb. (Kroky mé osoby coby místostarosty – zde)

Závěrem – poněkud nevydařený pokus o zvládnutí odpovědi na mou interpelaci inteligentní a vtipnou formou.

-JH-

———-

K bodu programu č. 3. Odpovědi na interpelace

V diskusi vyjasněna a potvrzena povinnost člena rady coby jednotlivce, odpovídat osobně na interpelaci své osoby dle §82 ods. b/ zákona 128/2000 Sb. o obcích, a to bez jakékoli účasti Rady města na schvalování této odpovědi, či zaměstnanců městského úřadu na přípravě návrhu odpovědi na interpelaci.

———-

K bodu programu č. 7. Návrh na řešení financování oprav bytového domu „Pastelky“

Naprosto souhlasím s principem dělení nákladů na opravy této stavby mezi Město Hodonín a bytové družstvo dle poměru vlastnických podílů. Za standardních podmínek není ani možné zvýšit podíl účasti Města na opravách, protože není možné z veřejných prostředků bez řádného důvodu přinášet majetkový prospěch soukromému subjektu. Takovýto počin by naplňoval skutkovou podstatu trestného činu dle §220 předpisu č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Situace by však měla zcela jiný charakter, pokud by existovaly relevantní informace prokazující přímou souvislost mezi stavebními nedostatky stavby a pochybným postupem investora (Město Hodonín). Příkladem pochybného postupu investora by mohla být např. záměna stavebního materiálu daného projektem stavby za méně kvalitní materiál, či materiál s jinými stavebně technickými vlastnostmi. Pokud by členové stavebního bytového družstva disponovali takovýmito informacemi, pak považuji za nezbytné, aby s těmito informacemi seznámili zastupitele na půdě zastupitelstva města.

V daném materiálu jsem bohužel musel upozornit na početní nedostatek, kdy v článku IV. ods. a/ navrhovaného znění smlouvy byla nesprávně spočtena ekvivalentní částka nákladů na opravy, které by měly být profinancovány z prostředků bytového družstva vzhledem k nákladům na opravy, které šly na vrub Města Hodonína (1.345.368 Kč). Předmětná částka de facto vyrovnává poměr prostředků vynaložených na opravy na poměr vlastnických podílů daného objektu Města a bytového družstva (34% a 66%). Chybnou částku ve výši 2.640 tis. Kč bylo třeba opravit n a 2.611 tis. Kč při podmínce zaokrouhlení na celé tisíce dolů.

———-

K bodu programu č. 8.1 Úprava rozpočtu 2012 – rozpočtové opatření č. 2

Nemohu hlasovat pro jakýkoli návrh rozpočtu, ve kterém se zvyšuje úvěrové zatížení města, a to za zcela nesmyslných podmínek. V roce 2011 na můj návrh Rada odsouhlasila zpeněžení části portfolia cenných papírů města ve výši 47 mil. Kč. Tyto prostředky byly uloženy na termínované vklady do dvou peněžních ústavů. Tyto prostředky byly zhodnoceny podle posledního materiálu Odboru EaF od ledna 2012 do konce května 2012 výnosovou mírou 3,07% p.a. Portfolio CPů se za stejné období zhodnotilo výnosovou mírou 1,62% p.a. Celkový úrokový výnos z prostředků uložených na termínovaných vkladech polepšuje příjmovou stránku rozpočtu Města pro rok 2012 o 1.45 mil. Kč. Myslím si, že můj návrh tehdejší Radě přinesl jasně měřitelný a nezpochybnitelný prospěch Městu Hodonín.

Ale zpět k meritu věci. Počátkem června 2012 vypršela roční lhůta termínovaných vkladů, což znamená, že Město mělo k dispozici volné prostředky v podobě jistiny vkladu ve výši 47 mil. Kč. Místo toho, aby tyto prostředky nebo jejich část byla použita na krytí finančních potřeb Města, což by nový úvěr Města ve výši 21,5 mil. Kč učinilo zcela nepotřebným, Rada rozhodla o opětovném uložení těchto prostředků na termínované účty. Peníze však rozdělili mezi čtyři bankovní domy s průměrnou mírou výnosu 2,29% p.a. Je více než pravděpodobné, že nový úvěr Města bude zatížen přibližně stejnou sazbou nákladového úroku (odhaduji výsledek veřejné soutěže na úrokovou sazbu v rozpětí 2,20 – 2,5% p.a.). Z výše uvedeného vyplývá, že několik rozhodnutí současné Rady města, ve výše uvedených souvislostech, postrádá jakýkoli matematický či ekonomický smysl.

V neposlední řadě jsem vykonal poslední apel na zastupitele, ale především na členy Rady, aby co nejdříve rozhodli o zpeněžení portfolia cenných papírů a uložení prostředků do jiné formy majetku. Zdá se, že veškeré skutečnosti podporující můj ekonomický názor jsou zcela ignorovány. Žádný z kolegů zastupitelů, kompetentních v této věci konat, nedbá na celkově špatný stav globální ekonomiky, nedbá na krizi důvěry kapitálového trhu, nedbá na VYŠŠÍ RIZIKOVOST CENNÝCH PAPÍRŮ proti termínovaným vkladům u bank, nad kterými vykonává dohled ČNB, ale v konečném důsledku nedbá ani na PROKAZATELNĚ VYŠŠÍ VÝNOS TERMÍNOVANÝCH VKLADŮ.

Z tohoto důvodu jsem se zavázal, že již na půdě ZM nebudu více apelovat na kompetentní kolegy ve věci zpeněžení portfolia. Budu jen doufat, že je za nedlouhý čas nebudu muset volat k zodpovědnosti za finanční ztrátu, kterou předpokládám. Jen připomínám, že se v roce 2008 podařilo bývalým představitelům Města Hodonína, za vydatné pomoci místních sdělovacích prostředků, v podstatě utajit před svými občany ztrátu ve výši 11,67 mil. Kč díky 100%ní ztrátě hodnoty DLUHOPISŮ islandské banky.

Kolegy zastupitele jsem seznámil s principem MORÁLNÍHO HAZARDU, což je ekonomický termín popisující stav, kdy osoba investuje do produktů kapitálového trhu, ovšem nikoli své vlastní finanční prostředky, ale finanční prostředky někoho jiného, přičemž nenese žádnou odpovědnost za případnou realizovanou ztrátu. Díky chybnému nastavení systému odměňování manažerů bank, majících investice do produktů kapitálového trhu v popisu práce, jejichž odměny byly odvislé od dosaženého zhodnocení prostředků na kapitálovém trhu, řada z těchto bank realizovala v uplynulých 10ti letech stamilionové ztráty. Problém spočívá ve vazbě faktoru rizika a očekávaného výnosu. Manažeři bank investovali do vysoce rizikových cenných papírů s vidinou vysokého výnosu pro banku a tím i s vidinou svého vysokého podílu na tomto výnosu. Bublina však v mnoha případech splaskne a nadhodnocená cena produktu kapitálového trhu bleskově ztratí svou hodnotu, přičemž zůstává jen vysoká finanční ztráta.

Investice města do cenných papírů není protizákonná, ovšem naprosto naplňuje podstatu morálního hazardu. Město zhodnocuje cizí – veřejné prostředky, a odměna správce portfolia je taktéž závislá na výši dosaženého výnosu (mimo fixní složky odměny). SPRÁVCE PORTFOLIA SE VŠAK NIJAK, a myslím si, že stojí za to zopakovat NIJAK NEPODÍLÍ NA PŘÍPADNĚ REALIZOVANÉ ZTRÁTĚ PORTFOLIA!

Argument, že se dnes v portfoliu Města nacházejí jen bezpečnější dluhopisy mé osobě netřeba připomínat, protože to byl také můj návrh, na základě kterého minulá Rada, jejíž jsem byl členem, rozhodla prioritně zpeněžit rizikovější akciové tituly. Problém však spočívá v tom, že dluhopisy již nelze, v kontextu celosvětového vývoje, považovat za výrazně bezpečnější produkty. Vzpomeňme ještě jednou výše uvedenou ztrátu hodnoty dluhopisů islanské banky v podstatě ze dne na den. Kupříkladu řecké dluhopisy mají dnes, myslím si, menší hodnotu než rulička toaletního papíru. Ve frontě již stojí Španělsko, Portugalsko a myslím si, že je jen otázkou nedlouhého času kdy se přidá Itálie a kdy USA oficiálně ohlásí již de facto nastalý bankrot země.

Myslím, že uvádět k danému více je zcela nadbytečné.

-JH-

———-