Terezín

21.06.2018

Návštěva města Terezín, které v době vlády Josefa II. představovalo jednu ze dvou největších vojenských pevností na území dnešní ČR. Do historie se však nesmazatelně zapsal jako nacistický koncentrační tábor v době II. světové války. Nutno uvést, že tento koncentrační tábor nebyl vyhlazovací, ale shromažďovací. Centrum města představovalo tzv. židovské ghetto, které bylo nacistickou propagandou prezentované jako lázně, kde se měli „přesidlovaní“ Židé zotavit před cestou do nového domova. Malá pevnost pak představovala policejní věznici gestapa pro politické vězně a židovské provinilce. Přestože koncentrační tábor v Terezíně nebyl vyhlazovací, tak na následky špatného zacházení, tvrdé práce v nedalekém dole Richard, epidemie tyfu a jiných nemocí zde zemřelo mnoho tisíc lidí. V krematoriu, vystavěném v roce 1942 na příkaz nacistů, bylo spáleno více jak 30.000 obětí z Terezína a nedalekého koncentračního tábora v Litoměřicích.

Nejslavnější vězeň v Malé Pevnosti v Terezíně, který byl po několi let držen v řetězech přikovaných ke stěně v temné kopce:

Gavrilo Princip (srbsky Гаврило Принцип; 25. července 1894 Obljaj, Bosansko Grahovo – 28. dubna 1918 Terezín) byl bosenskosrbský politický aktivista, který 28. června 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Hohenbergu. Tato událost podnítila Rakousko-Uhersko k akci vůči Srbsku, která vedla k zahájení první světové války.

15.05.2019 to by si měl každý přečíst…

„Angela Merkelová označila obyvatele české kotliny za xenofoby a rasisty. Přisadili si i bývalý francouzský „američan“ prezident Hollande a rakouský ministr zahraničí Kurze. Dáma ovšem opominula fakt, že mimo historicky usazených Čechů v této zemi žijí bez problému Slováci, Poláci, Albánci, Řekové, Italové, Arabové, Vietnamci, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Američané, Angličané, Australané, Mongolové a další národnosti. Navzdory tolik omílanému odsunu zde žijí i Němci.

Dovolím si paní Merkelové připomenout, že to byli její předkové, ne moji, kdo před pětasedmdesáti roky z Evropy udělali lidská jatka. Byli to příslušníci jejího národa, kteří přeměnili šest milionů Židů v prach a popel. Byli to vojáci německého wehrmachtu, kdo za sebou nechávali spálenou zem i její obyvatele. Byli to Němci, kdo mučili ženy a děti.

Rakušáci se dnes tváří, že oni nic, oni muzikanti, a byli téměř Hitlerovou obětí. Když ho vítali při anšlusu záplavou květin a jásotem, toho svého milovaného rodáka z Braunau, to nebyli oni? Rakouská státní příslušnost mnohých velitelů koncentračních táborů také není pravdou? Když jsem viděl dokumentární film z pohřbu válečného zločince Otto Skorzenyho v Madridu a Vídni, kde v roce 1975(!) Rakušané hajlovali, měl jsem vlčí mlhu?
Pokud utekl vězeň z koncentračního tábora v Mauthausenu, byli sezváni ctihodní měšťané a sedláci z okolí na hon. Ano, na hon! Tak se tomu říkalo. Ozbrojeni kulovnicemi a brokovnicemi dědové a pradědové dnešních kazatelů dobrých mravů štvali krajinou naše předky. Rakušané byli elitou, Češi, národ určený k lovu a vyhlazení. Velmi doporučuji návštěvu mauthausenského lágru s vyhlídkou na Alpy, respektive toho mála, co z něj zbylo. Uvidíte pece, v nichž pro pobavení rakouských dozorců byli upalováni vězni zaživa. Křik a nářek nešťastníků nazývali bodří wurstoví tatíci „andělské zpívaní“. Možná tak zpíval i Karel Hašler, než ho umučili.
Při vchodu do krematoria si všimněte nenápadné železné tyče nad vchodem a na ní připevněného ocelového lanka. Na lanku byly věšeny malé děti. S pověstným rakouským pivním humorem se zařízení nazývalo „Houpačka“. Uděláte-li si malou procházku pod lágr, do kamenolomu, spatříte další hrůznou kulisu špílců našich veselých sousedů. Strážní nutili skákat vězně z kolmé čtyřicetimetrové skalní stěny do vody malého jezírka na dně kamenolomu. Kdo váhal, toho zastřelili. Kdo skočil, byl „parašutista“. Mrtvý parašutista. Oh, k popukání! Večer, po skončení práce v lomu, každý vězeň musel vystoupat 186 strmých schodů k lágru s těžkým kamenem neseným v zátylku. Podalpští synci vymysleli hru „domino“. Prvního, který vyšel až nahoru, pažbou pušky praštili do obličeje. Ten upadl nazad a dominovým efektem popadalo dalších několik set lidí, přičemž nesměli dvacetikilový kámen pustit z rukou. Na to, kolik tato hra bude stát životů, uzavírali dozorci sázky. Joj, to byly veselé časy! Apropó… Pokud máte zájem vidět místa, kde ubili, umučili nebo upálili Rakušané někoho z vaší rodiny, musíte zaplatit! Ano, v Mauthausenu vás zkasírují jako u kolotoče a ještě vám, vy xenofobové a rasisti, zahrozí ministr Kurze ukazovákem sníženými příděly peněz z EU.

Máslo na temeni své hlavy pozapomněla i sladká Francie. Ta se nerozpakovala do německých koncentračních táborů dodávat Židy ve velkém. Když počet nežidovských běženců z jiných zemí, včetně Česka, dosáhl počtu 60 000 lidí(!), Francie v roce 1941 vyhlásila uprchlickou krizi a další lidé do země vpuštěni nebyli. Přitom – každý z válečných migrantů ve Francii musel prokázat, že má prostředky na živobytí. Pokud neměl, byl deportován do domovské země, tj. – většinou do Říše. Tím pádem do koncentráku, na šibenici, nebo rovnou před popravčí četu. Někteří čeští vojáci vzpomínají, jak na ně tupí Francouzi a Francouzky na ulici plivali a nadávali jim, že nebýt Československa, nebyla by jejich země zatažena do války. A jestli se chcete hodně zasmát, doporučuji ke čtivu válečné dějiny pařížského hotelu Ritz, kde se tvořila budoucnost poválečné Evropy. Pochopíte, odkud a proč se fašistická EU vzala.

Dovolím si paní Merkelové a ostatním kazatelům morálky připomenout, že žádný z mých předků nikdy nikoho nemučil, neloupil, ani si nepřivlastnil cizí zemi nebo majetek. Jestliže má paní Merkelová post coitum výčitky svědomí a zve si domů hosty, je to její věc. Avšak nemůže si pozvat problematické přátele, a potom je ubytovat a nechat živit u sousedů. Já nikoho nezval a nikomu nic nesliboval. Jsem pro, abychom přijímali děti, ženy a staré lidi bez rozdílu víry. Osočování od těch, kdo mají na hlavě žluklého másla pro několik dalších generací, mi vadí a je urážlivé.

Paní Merkelová a páni Holland a Kurze by se za svoje výroky měli omluvit a prosit za odpuštění.„

Prof. PhDr. Pavel Linhart, DrSc.